Přepadení vlaku se šťastným koncem

Sraz jsme si dali na nádraží v Jindřichově Hradci. To je zajímavé tím, že mimo tradiční vlaky jsou z něj vypravovány i soupravy na úzkokolejnou trať, která zde začíná. Tuto trať se podařilo zachovat v provozu díky nadšeným fanouškům železniční dopravy a slouží dnes nejen jako turistická atrakce, ale stále plní i funkci dopravního prostředku pro lidi žijící v okolí. Pro nás byl na nádraží přichystán speciální vlak skládající se z historických vagónů a krásné parní lokomotivy s označením U 37.0, která fungovala stejně dobře, jako když byla před 116 lety vyrobena.

Po přivítání ze strany místopředsedy ČSH Martina Bohůna a zástupců sponzora, společnosti Novo Nordisk, jsme mohli konečně nastoupit do vlaku a vydat se v souladu se sloganem letošního ročníku plnou parou vpřed. Již v průběhu cesty pro nás bylo přichystáno občerstvení v restauračním voze. Celou cestu nás také doprovázela milá paní průvodčí, která nám v průběhu cesty povídala o historii jindřichohradeckých úzkokolejek a o místech, kterými jsme zrovna projížděli.

První zastávkou vlaku byl Kunžak-Lomy, kde však na vlak číhala banda ozbrojených banditů. Ti z vlaku vyhnali všechny cestující a vytáhli z našeho středu Vojtu Horníka, kterého nejprve přivázali ke kůlu. Potom jej odvázali a přivázaného za koněm odvlekli mimo náš dohled. Za chvíli se ovšem Vojta vrátil – a k našemu překvapení již sám byl na koni. Po jeho hrdinném kousku potom dostaly příležitost děti, aby se na koních zkrotlých banditů také povozily. To také s velkým nadšením všechny využily.

Po této zastávce jsme nastoupili zpět do vlaku a vydali se vstříc naší cílové stanici Hůrky. Cestou jsme viděli památnou stanici Kaproun, kde došlo v roce 1900 k politováníhodné události – necitlivý vlakový personál zde provedl tzv. detrainizaci (násilné vystoupení z vlaku) národního všeuměla Járy Cimrmana, když bez platné jízdenky cestoval z Vídně do Prahy. Na památku této události je nyní na místě památník zachycující mistra těsně po vyhození z vlaku.

Kolem jedné hodiny jsme dorazili do cílové stanice. Tam už pro nás bylo připraveno pohoštění a naražený sud piva, který jsme i přes úpornou snahu nedokázali do odjezdu vyprázdnit. Pro děti a hravé dospělé byla na místě připravena pohádková stezka lesem, v jejímž průběhu plnili účastníci různé úkoly a sbírali razítka. S velkým úspěchem se u menších účastníků setkal také nafukovací skákací hrad. Kdo si zrovna nehrál či nejedl, mohl se zabývat tvůrčí činností. V balíčku, který každý účastník dostal při registraci, totiž bylo tričko s natištěným vláčkem a fixy, kterými si ho každý mohl vybarvit podle své fantazie.

Ve čtyři hodiny jsme pak všichni nastoupili zpět do vlaku, který na nás ve stanici celou dobu čekal, a vydali se na zpáteční cestu. Ta již probíhala rychleji, ovšem i zde nás čekalo malé překvapení. Za vyplněný dotazník byl každý cestující oceněn zlatou medailí. Když jsme tedy dorazili zpět do Jindřichova Hradce, všichni jsme se oprávněně cítili jako vítězové.

[widgetkit id=67]

Rádi bychom poděkovali všem organizátorům i společnosti Novo Nordisk, bez jejíž podpory by se tato akce nemohla uskutečnit. Jsme moc rádi, že se konají tyto akce, kde se všichni nejen pobaví, ale také dostanou příležitost podělit se s ostatními o své zkušenosti s životem s poruchou srážlivosti krve. Doufáme, že i další členové našich svazů to cítí podobně a těšíme se na setkání s nimi, například na rekondičním pobytu pro dospělé v Lednici či na dětském táboře, který se letos bude poprvé konat na Vysočině.

Text: Anastassiya a Martin ZidkoviFoto: Monika a Zdenek Vojkůvkovi, Kačka Kuráková, Renata Lacinová

[widgetkit id=66]