Indiánské léto v Ondrášové dvoře

Ve třičtvrtě na osm nás probudil některý z náčelníků svým bubenickým uměním a od osmi už jsme si všichni protahovali těla při rozcvičce na tenisovém kurtu. Po snídani jsme zapojili i svého uměleckého ducha při výrobě rekvizit jako čelenky, tomahavky nebo náramky z korálků, to vše proložené další rehabilitací, a jedinou věcí, podle které se náš tábor dá odlišit od ostatních: profylaxí. Ta pomáhala udržet klouby hemofiliků připravené na odpolední etapové hry, který byly často fyzicky náročné.

A jako každý rok, i tentokrát se našlo několik odvážných nováčku, kteří si aplikovali poprvé samí.

Po odpolední hře, která byla často koncipována na procvičení nejen těla, ale i ducha, následovala kmenová rada, na které se jednotlivé skupiny dozvěděly, jak si vedly, a někteří z jejich členů byli oceněni červenými pírky za zásluhy. Poté následoval večerní program – hry, soutěže nebo letní kino a pak už večerka a spát. Jen jednou náš poklidný spánek narušil únos náčelníka, ale téměř všichni se lesem úspěšně proplížili a napomohli jeho záchraně.

Dvakrát jsme měli i pár dobrých a nezapomenutelných zážitků z výletů. Prvně jsme byli spát pod širákem na louce poblíž Rožnova pod Radhoštěm. Spaní pod hvězdnou oblohou bylo příjemné a ráno vydařené. Druhý výlet byl hlavně o zábavě. Navštívili jsme totiž zábavní park Velká Rača na Slovensku. A jak se říká, bylo „srandy kopec“. Prostě a jednoduše na tomto táboře jde vedoucím hlavně vykreslit dětem úsměv na tváři.

Ačkoliv v „Ondráši“, na který máme spoustu krásných vzpomínek, jsme letos naposled, táborů nás snad ještě hodně čeká, a jistě budou všechny stejně vydařené jako ten letošní.

Míša Skokanová a Lukáš Kratochvíl (účastníci LHT 2013)

\ * * * **

Ano, jak již padlo v předchozím odstavci, na Ondrášův dvůr máme spoustu krásných vzpomínek a děti si areál opravdu oblíbily. Při odjezdu zaznívalo od některých: „To je škoda, že už sem nepojedeme“. Bohužel, podnikatelské záměry velí jiným směrem a pokud se tak stane, budeme nuceni Ondrášův dvůr opustit. Proto prosíme o pomoc, radu. Pokud znáte vhodný areál, rekreační středisko, které bude mít patřičné zázemí pro náš tábor, neváhejte nás kontaktovat.

A ještě mi dovolte několik slov k tomu letošnímu. Za těch devět let nepamatujeme tak slunečné počasí, jak tomu bylo letos a proto jsme většinu času trávili venku, v lese. Bazén byl permanentně obsazen, vyšlo nám konečně i několik let plánované spaní pod širým nebem, oblíbené se taktéž stalo letní kino a sledování tematických filmů Vinnetou a Poklad na stříbrném jezeře. 40 dětí, z nichž bylo 25 hemofiliků nebo účastníků s von Willebrandovou chorobou, si pečlivě plnilo své každodenní povinnosti a to především nácvikem autoaplikace či individuální nebo skupinovou fyzioterapií. Téměř každý den zazněla z úst zdravotního personálu pochvala za úspěšnou aplikaci. Lékařské duo Jan Blatný a Světlana Köhlerová připravilo během prvního týdne pro děti zajímavé povídání o hemofilii zaměřené především na důležitost profylaxe a domácí léčby. Vzpomínky se nám vrátily, když jsme si prohlédli i několik slidů z předešlých ročníků LHT. O fyzioterapii si své doplnila Maruška Katzerová, která společně se svými kolegyněmi Táňou, Bárou a Andrejkou plánovala cvičební program během celého pobytu. Hojná skupinka dětí se zúčastnila i několikakilometrového dobrovolného pěšího výletu, kde se každý účastník dozvěděl, jak používat Nordic walkingové hole a mohl si je rovněž i vyzkoušet.

O zpestření programu se postarali dva divadelní soubory: Holešovský amatérský soubor divadla Hvízd s jejich magickou skříní a na cestě do Fakultní nemocnice Ostrava u nás udělali zastávku zástupci Občanského sdružení Loutky v nemocnici, s indiánským příběhem z Jižní Ameriky. Radostnou událostí pro nás byla i návštěva přátel ze Slovenského hemofilického združení. Téměř celý táborový den s námi strávili Jaro Janovec (předseda SHZ) a Peter Monček (vedoucí letních hemofilických táborů na Slovensku). Malování na plátno speciálními olejovými barvami si děti mohly vyzkoušet s malířem a sochařem Jiřím Vydrou, jehož návštěvu a veškerý malířský materiál zajistila Jana Hornigová prostřednictvím společnosti Amgen. Díla, která na táboře vznikla, by v budoucnosti mohla putovat po dětských odděleních ať už v Pražské či Brněnské FN a budou zachycena v kalendáři na rok 2014, který společnost Amgen připravuje.

Nikdo z nás nemůže uvěřit tomu, že už jsme zase zpět doma. Dva týdny jsou v mžiku pryč a nám všem zůstávají jen vzpomínky na příjemně strávený čas v Ondrášově dvoře. Bylo nám dobře. Děti i dospělí vytvořili kolektiv, který se navzájem podporoval a pomáhal si. Při loučení jen málokdo udržel slzu v oku. To je vizitka, že se tábor opět vydařil a poděkování patří vám všem, kteří jste jakkoliv přiložili ruce ke společnému dílu. Vedoucí, zdravotníci, děti, rodiče a naši štědří a ochotní sponzoři. Vaší pomoci si nesmírně vážíme.

DÍKY za spolupráci i podporu.

Martin Bohůn

Zde si můžete prohlédnou několik fotografií z letošního tábora.