Documents

Important documents
and publications

Discussion

Add your 
review

Our Events 

Information about events

The function of the
joints in haemophilia

Animated guide

Print
Nov
21

Norma, která se nás týká

Zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. prošel za víc než dvacet let řadou úprav.  Ministerstvo zdravotnictví připravuje teď velmi podstatnou změnu týkající se hemofiliků, konkrétně § 16.

Je velmi stručný: (1) Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.

Ve třech řádcích se skrývá velmi důležité ustanovení, které ovlivňuje medikamenty, jež nejsou běžně na trhu, tedy nejsou zatím schválené a nemají stanovenou úhradu. Tu stanoví Státní ústav pro kontrolu léčiv a výrobci i plátci – tedy zdravotní pojišťovny – se jí musejí řídit. Pokud v příslušném seznamu takový lék není, a přitom je nezbytně potřebný, vztahuje se na něj právě zmíněný § 16. Jde tedy i o tak zvanou inovativní léčbu, podávání nových léčivých přípravků, které zatím na českém trhu nejsou.

Na téma novely celého zákona proběhl v poslanecké sněmovně pod záštitou Zdravotnického výboru seminář o problematice § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění a vstupu inovativních léčivých přípravků na trh. Zúčastnili se ho zástupci ministerstva, pojišťoven, SÚKLu, Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, právníci a s nimi také zástupce ČSH.

Ve velmi otevřené diskusi byla řeč o potřebách pacientů a snaze o co nejsnazší a nejrychlejší přístup k inovativním lékům. V případě hemofiliků to mohou být například nová léčiva pro inhibitoriky, ale také preparáty s prodlouženou dobou účinku a podobně. I když tady není splněna podmínka „jediné možnosti,“ protože jsou k dispozici koncentráty s běžnou dobou účinku, lze podle výkladu vztáhnout takový paragraf třeba i na zavádění moderních preparátů, které se zanedlouho stanou běžnými. Důležité je, že se žádný ze zástupců rozhodných institucí vstřícnému pohledu nebrání a všichni vyjádřili ochotu maximálně podobným procesům pomoci. Hovořilo se tu například o byrokratické překážce, která vyžaduje originální klinické studie z českých zdrojů, třebaže jsou k dispozici velmi rozsáhlé ze zahraničí, kde mají vzhledem k podstatně větším vzorkům pacientů, průkaznější možnosti.

Nadějně vypadají závěry semináře, z nichž jednoznačně vyplývá, že napříště by mohlo být zavádění inovativních léků i pro velmi malé množství příjemců, výrazně jednodušší. Záležet bude na tom, zda si zákonodárci a hlavně dotčené instituce při výkladu novely zákona, vezmou přínosné myšlenky za své.